Pandemie současnosti

Vědci a lékaři se v současné době obávají hned několika možných infekčních chorob, které by mohly zmutovat, a vyvolat tak pandemii. Obavy z výskytu chřipky, ZIKA viru, SARS nebo Eboly jsou na místě. Naštěstí se vždy našel lék, který epidemii dokázal zastavit a pandemie byla zastavena. Protože infekční nemoci neustále mutují a stávají se rezistentní na antibiotika je pro lékaře stále více obtížné najít účinný lék na konkrétní patogen. Očkování je velmi důležitou prevencí, která ovšem nedokáže pokrýt celosvětový nárůst zmutovaných infekčních chorob.

Pandemie by dle odborníků stála světovou ekonomiku více než 60 miliard dolarů ročně, proto je velice důležité investovat do prevence a reakce na jakýkoliv pochybný výskyt infekčních nemocí, které by mohly k epidemii a k následné pandemii vést.

Během posledních patnácti let se objevilo několik chorob většinou virového původu, které měly zcela nezpochybnitelnou schopnost pandemii spustit. Kromě chřipky jsou to především: SARS, AIDS, Ebola, Marburská krvácivá horečka, horečka Lassa.

AIDS

Virus HIV je sice rozšířen na všech kontinentech (snad kromě Antarktidy), ale riziko rychlého průběhu pandemie s obrovským nárůstem počtu případů během krátké doby je velmi malé. Virus se navíc může šířit jen mezi lidmi, takže přenos přes zvířata, který je důležitým pomocným faktorem vzniku pandemie, zde nepřichází v úvahu.

SARS

Onemocnění dýchacích cest nazývané SARS (z anglického severe acute respiratory syndrome, vážný akutní syndrom dýchacích cest) se poprvé objevilo v Číně roku 2002. Onemocnění se projevovalo hlavně bolestmi svalů a kloubů, teplotami nad 38 °C a dráždivým kašlem. U některých lidí se později dostavila těžká dušnost, někdy následovaná zánětlivým poškozením plic, které mohlo vést ke smrti. Z celkem 8437 potvrzených případů došlo u 813 lidí k úmrtí, smrtnost viru tedy byla o něco nižší než deset procent. Od druhé poloviny roku 2004 se na světě nevyskytl už ani jeden hlášený případ SARS, takže se epidemie považuje za uzavřenou.

Krvácivé horečky

Ebola a horečky Marburg a Lassa patří do skupiny tzv. virových krvácivých horeček. Viry jsou přenášeny na člověka většinou ze zvířecích hostitelů, kterými jsou nejčastěji divoké opice a netopýři. Ebola je z těchto tří virů nejzávažnější, úmrtnost činí kolem 80 %.

Průběh krvácivých horeček je velmi rychlý a dosti hrůzný. Oběť začne trpět vysokou horečkou do několika hodin po nakažení, dále zvracením, průjmy a bolestí hlavy, svalů a kloubů. Během dvou až tří dnů nastoupí krvácení do trávicího traktu a do týdne od nákazy pacient většinou umírá za projevů nezastavitelného krvácení ze všech tělesných otvorů.

Naštěstí pro lidstvo jsou krvácivé horečky přenosné pouze přímým kontaktem s krví či jiným biologickým materiálem infikovaného jedince (stolice, hlen, sperma). Virus je tak křehký, že v kapénkách nepřežívá, takže není schopen šíření z člověka na člověka vzduchem. Kdyby tomu tak bylo, následky by byly nedozírné.

Biologická válka

Zmínky o biologické válce jsou zapsány již od 14. století, kdy byli válečníci, kteří byli zabity infekční nemocí házeni přes hradby do města, která byla dobívána, aby ochránili obyvatele za zdí. Vojáci se infekční nemocí nakazili a nemohli nadále bojovat. Ani v současné době není riziko biologické války nízké. Infekční nemoci, které mohou nebo byly použity jako biologická zbraň jsou například Ebola, cholera, antrax, tyfus, mor, žlutá horečka a další.