Dengue

Dengue je nejrychleji se šířící nemoc přenášená komáry. Za posledních několik desetiletí se počet hlášených případů znásobil a onemocnění se objevuje v zemích, kde dřív nebylo – včetně jižní Evropy. Nejde o pandemii v klasickém smyslu, ale o trvalý postup nemoci do nových oblastí.

Původce a přenos

Původcem je virus dengue (rod Flavivirus) se čtyřmi sérotypy (DENV-1 až DENV-4). Přenášejí ho komáři Aedes aegypti a Aedes albopictus (komár tygrovaný), kteří bodají přes den a množí se v drobných nádržkách vody kolem lidských obydlí – v květináčích, pneumatikách, sudech.

Prodělání jednoho sérotypu chrání doživotně jen proti němu; proti ostatním naopak zvyšuje riziko těžkého průběhu při další nákaze. To je klíčová zvláštnost dengue a komplikace pro očkování.

Příznaky a průběh

Typicky náhlá vysoká horečka, silná bolest hlavy a za očima, bolesti svalů a kloubů (odtud lidový název „horečka lámající kosti"), vyrážka. Většina nemocných se uzdraví během týdne.

U části pacientů ale po ústupu horečky nastupuje kritická fáze: unikání plazmy z cév, pokles krevního tlaku, krvácivé projevy a šok. Bez péče je smrtnost těžkých forem vysoká, s adekvátní léčbou klesá pod jedno procento. Varovné příznaky (silná bolest břicha, opakované zvracení, krvácení z dásní, neklid) znamenají nutnost okamžité lékařské péče.

Varovné příznaky a jejich rozpoznání rozebírá stránka horečka dengue.

Proč ji sledujeme

Dengue nezpůsobí celosvětovou pandemii jako respirační nákaza – potřebuje komára. Právě proto je ale ukazatelem toho, jak se mění svět: přenašeč se šíří s teplejším klimatem, urbanizací a globálním obchodem. Komár tygrovaný se už usadil v jižní Evropě a lokální přenos byl opakovaně zaznamenán ve Francii, Itálii i Španělsku.

Rostoucí počet případů zatěžuje zdravotnictví tropických zemí, kde se během sezonních vln plní nemocnice – a to i proto, že těžké případy vyžadují pečlivé sledování a přesné dávkování tekutin.

Prevence a léčba

Specifické antivirotikum neexistuje. Léčba je podpůrná: dostatek tekutin, sledování varovných příznaků, u těžkých forem intenzivní péče. Nesmí se podávat kyselina acetylsalicylová a podobné léky kvůli riziku krvácení.

Vakcíny existují, jejich použití je ale komplikované: první registrovaná vakcína se smí podávat jen lidem, kteří už dengue prodělali, novější je určena širšímu okruhu. Hlavní prevencí proto zůstává boj s komáry – odstranění stojaté vody, sítě do oken, repelenty – a v některých zemích i inovativní metody, jako je vypouštění komárů s bakterií Wolbachia, která blokuje přenos viru.

Jak nemoc sledujeme

Případy hlásí národní systémy a agreguje je Světová zdravotnická organizace; v Evropě sleduje ECDC výskyt přenašečů i lokální přenos. Týdenní data ze sítě GISRS, ze kterých čerpají upozornění na úvodní stránce, dengue nepokrývají.

Zdroje a doporučená literatura

GUZMAN, Maria G.; GUBLER, Duane J.; IZQUIERDO, Alienys a kol. Dengue infection. Nature Reviews Disease Primers, 2016, roč. 2. Dostupné z: doi.org/10.1038/nrdp.2016.55
GUBLER, Duane J.; OOI, Eng Eong; VASUDEVAN, Subhash; FARRAR, Jeremy (eds.). Dengue and Dengue Hemorrhagic Fever. 2. vyd. Wallingford: CABI, 2014. ISBN 978-1-84593-964-9. Dostupné z: Google Books
Světová zdravotnická organizace: Dengue and severe dengue.

Aktuální výskyt

Pro tuhle nemoc zatím nesledujeme týdenní data. Globální surveillance síť WHO (GISRS / FluNet), ze které čerpáme, pokrývá zatím jen chřipku a RSV – jejich aktuální výskyt najdete na úvodní stránce. U ostatních nemocí se řiďte informacemi hygienické služby a hlášeními WHO o výskytu nákaz.