Horečka Lassa

Horečka Lassa je virová hemoragická horečka západní Afriky, která se od eboly liší v jedné podstatné věci: nešíří se hlavně od člověka k člověku, ale z hlodavců. Endemicky se vyskytuje každý rok, postihne tisíce lidí a při špatné diagnóze se snadno zamění za malárii.

Původce a přenos

Původcem je virus Lassa (čeleď Arenaviridae). Rezervoárem je krysa Mastomys natalensis, běžný hlodavec žijící v blízkosti lidských obydlí. Virus vylučuje močí a trusem; člověk se nakazí kontaktem s potravinami nebo předměty znečištěnými výkaly, vdechnutím prachu s vysušenými výměšky nebo při lovu a přípravě hlodavců k jídlu.

Přenos mezi lidmi je možný, ale vyžaduje kontakt s tělesnými tekutinami – týká se hlavně nemocnic bez adekvátní hygieny a péče o nemocné v rodině. Právě proto epidemie nenabírají explozivní tempo.

Příznaky a průběh

Většina nákaz proběhne mírně nebo zcela bez příznaků. U zbylé části začíná nemoc horečkou, slabostí a bolestí hlavy, přidává se bolest v krku, kašel, zvracení a bolesti břicha; v těžkých případech otoky obličeje, krvácení a selhání orgánů. Celková smrtnost nákaz je nízká, u hospitalizovaných těžkých případů ale dosahuje zhruba 15 %.

Zvláštní pozornost si zaslouží dvě věci: nemoc je nebezpečná v těhotenství (vysoké riziko úmrtí plodu i matky, zejména ve třetím trimestru) a častou trvalou následkem je hluchota, která postihne až třetinu přeživších.

Podrobnější popis příznaků nabízí stránka horečka Lassa.

Proč má epidemický potenciál

Trvalý zvířecí rezervoár znamená, že nemoc nelze vymýtit – každý rok se objeví nové případy, jejichž počet stoupá v suché sezoně. Sezonní vlny v Nigérii a okolních zemích zatěžují zdravotnictví a nemocniční přenos může vytvořit ohnisko s desítkami nakažených zdravotníků.

Mezinárodní rozměr je v zavlečených případech: nemoc se opakovaně objevila u cestovatelů v Evropě a Severní Americe. WHO ji vede mezi prioritními patogeny pro vývoj vakcín, protože vakcína zatím není.

Významné epidemie

1969, Nigérie – nemoc poprvé popsána po nákaze zdravotních sester v misijní nemocnici ve městě Lassa.
opakovaně, Nigérie – každoroční sezonní vlny s tisíci podezřelých a stovkami potvrzených případů; velké epidemie zaznamenal rok 2018 a následující sezony.
průběžně, Sierra Leone, Libérie, Guinea, Benin, Ghana – endemický výskyt v celém regionu.

Prevence a léčba

Vakcína neexistuje, několik kandidátů je ve vývoji. U léčby se používá antivirotikum ribavirin, jehož účinnost je předmětem odborné diskuse; zásadní je včasná podpůrná péče – náhrada tekutin, léčba šoku a orgánových komplikací.

Prevence je především hlodavčí: skladovat potraviny v uzavřených nádobách, udržovat domácnosti čisté, zabránit hlodavcům ve vstupu do obydlí, nepoužívat je jako potravu. V nemocnicích platí standardní bariérová opatření a ochrana personálu.

Jak nemoc sledujeme

Nigérie a další zasažené země vedou vlastní surveillance a hlásí případy Světové zdravotnické organizaci, která je publikuje v hlášeních o výskytu nákaz. Týdenní data ze sítě GISRS, ze kterých čerpají upozornění na úvodní stránce, horečku Lassa nepokrývají.

Zdroje a doporučená literatura

RICHMOND, J. K.; BAGLOLE, D. J. Lassa fever: epidemiology, clinical features, and social consequences. BMJ, 2003/2004, roč. 327/328. Dostupné z: doi.org/10.1136/bmj.328.7431.96
FARMER, Paul. Fevers, Feuds, and Diamonds: Ebola and the Ravages of History. New York: Picador, 2021. ISBN 978-1-250-80023-7. Dostupné z: Google Books
Světová zdravotnická organizace: Lassa fever.

Aktuální výskyt

Pro tuhle nemoc zatím nesledujeme týdenní data. Globální surveillance síť WHO (GISRS / FluNet), ze které čerpáme, pokrývá zatím jen chřipku a RSV – jejich aktuální výskyt najdete na úvodní stránce. U ostatních nemocí se řiďte informacemi hygienické služby a hlášeními WHO o výskytu nákaz.