Žlutá zimnice

Žlutá zimnice je nemoc, proti které existuje jedna z nejúčinnějších vakcín v historii medicíny – jediná dávka chrání celý život. Přesto se stále vrací a města v Africe i Jižní Americe kvůli ní zažívají krizové očkovací kampaně. Důvodem je trvalý rezervoár v pralese a komár, který žije mezi lidmi.

Původce a přenos

Původcem je virus žluté zimnice (rod Flavivirus), přenášený komáry. Nemoc má dva okruhy šíření: lesní, kde virus koluje mezi opicemi a lesními komáry a nakazí náhodného člověka pracujícího v pralese, a městský, kde ho komár Aedes aegypti přenáší přímo z člověka na člověka. Právě městský cyklus je nebezpečný – v hustém osídlení dokáže vyvolat rozsáhlou epidemii.

Tentýž komár přenáší i dengue, zika a chikungunyu, takže se všechny tyto nemoci objevují ve stejných oblastech.

Příznaky a průběh

Většina nákaz proběhne lehce: horečka, bolest hlavy a svalů, nevolnost, které odezní během několika dní. U menší části nemocných ale po krátkém zlepšení nastupuje toxická fáze – návrat horečky, žloutenka (odtud název), poškození jater a ledvin, krvácení. Právě tato skupina má vysokou úmrtnost; podle Světové zdravotnické organizace umírá zhruba polovina těch, kdo se do toxické fáze dostanou.

Podrobnější popis obou fází nemoci najdete na stránce žlutá zimnice.

Proč má epidemický potenciál

Nemoc nelze vymýtit, protože virus trvale koluje mezi opicemi v pralesích Afriky a Jižní Ameriky. Stačí, aby se nakažený člověk vrátil do města s dostatkem komárů Aedes aegypti a nízkou proočkovaností, a vznikne epidemie. Přesně to se opakovaně děje.

Riziko dnes zvyšuje šíření komára do nových oblastí a rychlé cestování; teoreticky hrozí zavlečení do hustě osídlených částí Asie, kde se žlutá zimnice nikdy nevyskytla, ale komár tam žije a populace není očkovaná. Nedostatek vakcín při velkých epidemiích vedl WHO k zavedení strategie krizového očkování zlomkovou dávkou.

Významné epidemie

18. a 19. století, Amerika a Evropa – opakované ničivé epidemie v přístavních městech; epidemie ve Filadelfii roku 1793 vylidnila tehdejší hlavní město USA.
1900–1901, Kuba – komise Waltera Reeda prokázala přenos komáry, což umožnilo dokončit stavbu Panamského průplavu.
2016, Angola a Demokratická republika Kongo – velká městská epidemie s tisíci případů a mezinárodní očkovací kampaní.
2016–2018, Brazílie – rozsáhlá vlna s přesahem do hustě osídlených oblastí jihovýchodu země.

Prevence a léčba

Specifická léčba neexistuje – podává se podpůrná péče, u těžkých forem intenzivní. Prevence je naopak jednoznačná: očkování živou oslabenou vakcínou, které chrání prakticky doživotně a je povinné pro cesty do řady zemí (mezinárodní očkovací průkaz). Doplňkově se používá ochrana proti komárům a hubení jejich larev v okolí obydlí.

Jak nemoc sledujeme

Případy podléhají hlášení Světové zdravotnické organizaci, která spolu s partnery vede strategii pro eliminaci epidemií žluté zimnice (EYE) a spravuje nouzové zásoby vakcín. Týdenní data ze sítě GISRS, ze kterých čerpají upozornění na úvodní stránce, žlutou zimnici nepokrývají.

Zdroje a doporučená literatura

MONATH, Thomas P.; VASCONCELOS, Pedro F. C. Yellow fever. Journal of Clinical Virology, 2015, roč. 64. Dostupné z: doi.org/10.1016/j.jcv.2014.08.030
CROSBY, Molly Caldwell. The American Plague: The Untold Story of Yellow Fever, the Epidemic That Shaped Our History. New York: Berkley Trade, 2007. ISBN 978-0-425-21775-7. Dostupné z: Google Books
Světová zdravotnická organizace: Yellow fever.

Aktuální výskyt

Pro tuhle nemoc zatím nesledujeme týdenní data. Globální surveillance síť WHO (GISRS / FluNet), ze které čerpáme, pokrývá zatím jen chřipku a RSV – jejich aktuální výskyt najdete na úvodní stránce. U ostatních nemocí se řiďte informacemi hygienické služby a hlášeními WHO o výskytu nákaz.