Mpox (opičí neštovice)

Mpox (dřívějším názvem opičí neštovice) byl desítky let vzácnou africkou zoonózou. V roce 2022 se ale poprvé rozšířil po celém světě přenosem mezi lidmi a Světová zdravotnická organizace kvůli němu dvakrát vyhlásila stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu.

Původce a přenos

Původcem je virus mpox z rodu Orthopoxvirus – tedy příbuzný viru pravých neštovic. Rozlišují se dvě hlavní linie: klada I ve střední Africe (typicky těžší průběh) a klada II v západní Africe, která stála za celosvětovou vlnou v roce 2022.

Původním zdrojem jsou drobní savci v deštném pralese; člověk se nakazil při lovu a zpracování masa. Mezi lidmi se virus přenáší blízkým fyzickým kontaktem – dotykem kožních lézí, tělesných tekutin, kontaminovaného prádla, při dlouhém kontaktu tváří v tvář. Vlna z roku 2022 se šířila hlavně sexuálním kontaktem v konkrétních sítích, zatímco v Africe se nemoc přenáší i v domácnostech a postihuje často děti.

Příznaky a průběh

Typická je horečka, bolest hlavy a svalů, zduření mízních uzlin a následně vyrážka přecházející v puchýřky a strupy. Vyrážka může být rozsáhlá, ale i velmi omezená – při vlně 2022 se často objevila jen v oblasti genitálu nebo úst, což ztěžovalo rozpoznání. Nemoc bývá bolestivá a trvá dva až čtyři týdny.

Většina lidí se uzdraví bez léčby. Těžký průběh hrozí malým dětem, těhotným a lidem s oslabenou imunitou – především neléčeným pacientům s HIV, u nichž je smrtnost výrazně vyšší.

Podobu vyrážky i další projevy detailně popisuje stránka opičí neštovice.

Proč má epidemický potenciál

Mpox se dostal ke slovu díky mezeře, kterou po sobě zanechalo ukončení očkování proti pravým neštovicím: vakcína chránila i proti němu, a jak vymizela z populace, zvětšil se počet vnímavých lidí. Čím víc lidských nákaz, tím větší šance, že se virus přizpůsobí a bude se mezi lidmi šířit lépe – přesně to se v roce 2022 ukázalo jako reálné.

Přenos přitom vyžaduje blízký kontakt, takže nemoc nemá potenciál explozivní respirační pandemie. Její šíření ale sledovalo cesty lidských sítí a ukázalo, jak rychle se nákaza dostane napříč kontinenty, když se dostane do dobře propojené komunity.

Významné epidemie

• 1970, Demokratická republika Kongo – první popsaný lidský případ; následně desítky let sporadický výskyt ve střední a západní Africe.
• 2022–2023, celosvětově – desítky tisíc případů ve více než stovce zemí, převážně klada II; WHO vyhlásila stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu.
• 2024, střední Afrika – vzestup případů kladou I včetně nové varianty a šíření do sousedních zemí; WHO vyhlásila stav ohrožení znovu.

Prevence a léčba

Léčba je většinou podpůrná – tlumení bolesti, péče o kožní léze, prevence druhotné bakteriální infekce. U rizikových pacientů se používají antivirotika vyvinutá původně proti pravým neštovicím.

Prevencí je očkování vakcínou proti neštovicím novější generace, doporučované cíleně lidem s vyšším rizikem nákazy a kontaktům nemocných, a dále izolace nemocných po dobu trvání vyrážky, ochrana zdravotníků a informovanost komunit, kterých se šíření týká.

Jak nemoc sledujeme

Případy mpoxu se hlásí Světové zdravotnické organizaci, která zveřejňuje průběžné situační zprávy a v Evropě je sleduje ECDC. Měsíční počty případů hlášených v Česku přebíráme ze Státního zdravotního ústavu do tabulky Hlášené případy v Česku pod článkem; když je počet za poslední měsíc výrazně nad obvyklou úrovní, objeví se i mezi upozorněními na úvodní stránce.

Zdroje a doporučená literatura

• MITJÀ, Oriol; OGOINA, Dimie; TITANJI, Boghuma K. a kol. Monkeypox. The Lancet, 2023, roč. 401, č. 10370. Dostupné z: doi.org/10.1016/S0140-6736(22)02075-X
• HENDERSON, Donald A. Smallpox: The Death of a Disease. Amherst: Prometheus Books, 2009. ISBN 978-1-59102-722-5 – kontext vymýcení neštovic a konce plošného očkování. Dostupné z: Google Books
• Světová zdravotnická organizace: Mpox.