Hantavirová nákaza

Hantavirová nákaza je typická „nemoc z hlodavců" – člověk se jí nakazí vdechnutím prachu z trusu a moči nakažených myší a hrabošů, ne od jiného člověka. Přesně jedna výjimka z tohoto pravidla ale existuje a je to důvod, proč hantaviry patří do katalogu nemocí s epidemickým potenciálem: jihoamerický virus Andes se mezi lidmi přenášet umí.

Původce a přenos

Hantaviry jsou skupina RNA virů (čeleď Hantaviridae), z nichž každý má svého hlavního hlodavčího hostitele – konkrétní druh myši, hraboše nebo krysy. V hostiteli probíhá nákaza celoživotně a bez příznaků; zvíře vylučuje virus močí, trusem a slinami.

Člověk se nakazí nejčastěji vdechnutím aerosolu, který vznikne při zametání zaprášené chaty, kůlny nebo stodoly obývané hlodavci. Vzácněji stačí kousnutí nebo kontakt poraněné kůže s výkaly. Jídlo ani voda hlavní cestou nejsou.

Podle původce se nemoc projevuje dvěma odlišnými způsoby. V Evropě a Asii převažuje hemoragická horečka s renálním syndromem (HFRS) – působí ji viry Hantaan, Seoul, Puumala a Dobrava-Bělehrad. V Severní a Jižní Americe se objevuje hantavirový plicní (kardiopulmonální) syndrom (HPS) – viry Sin Nombre a Andes.

Příznaky a průběh

Obě formy začínají nenápadně a k nerozeznání od chřipky: horečka, bolesti hlavy, svalů a břicha, někdy zvracení. Rozejdou se až po několika dnech.

U renální formy selhávají ledviny, klesá počet krevních destiček a objevují se drobná krvácení. Mírnou variantu působí evropský virus Puumala (takzvaná nefropatia epidemica) – ta zabíjí méně než jednoho nemocného z dvou set. Těžší průběh mají virus Dobrava-Bělehrad a asijský Hantaan.

U plicní formy se během několika hodin plní plíce tekutinou a selhává oběh. Právě tenhle zvrat z „chřipky" do dechové tísně je na nemoci nejnebezpečnější – umírá zhruba třetina nemocných, a to i při intenzivní péči.

Proč má epidemický potenciál

Běžný hantavirus epidemii nezpůsobí: nakažený člověk není zdrojem pro další lidi, takže případy zůstávají jednotlivé a vázané na místo, kde se člověk potkal s hlodavci. Počty případů proto kolísají s populačními cykly hlodavců – po semenných letech buku a dubu je myší víc a nemocných také.

Výjimkou je jihoamerický virus Andes, jediný hantavirus s doloženým přenosem mezi lidmi, včetně nákazy zdravotníků. Řetězec se zatím vždy podařilo zastavit, ale právě on posouvá nemoc z kategorie „nákaza od zvířat" mezi ty, u kterých se hlídá, jestli se řetězení nezačne prodlužovat.

Proti pandemickému šíření stojí dvě věci: přenos vyžaduje blízký a delší kontakt a nemocný je nakažlivý až v době, kdy je zjevně vážně nemocný – tedy obvykle už v nemocnici.

Významné epidemie

• 1951–1953, Korea – během války onemocnělo přes tři tisíce vojáků OSN neznámou horečkou s postižením ledvin. Původce se podařilo izolovat až v roce 1976 a dostal jméno podle řeky Hantan.
• 1993, Four Corners, USA – shluk úmrtí mladých a do té doby zdravých lidí na náhlé selhání plic. Vyšetřování odhalilo nový virus Sin Nombre a jeho hostitele, myšici severoamerickou; předcházel mu rok bohatý na semena a přemnožení hlodavců.
• 2018–2019, Epuyén, Argentina – nejrozsáhlejší doložený případ přenosu viru Andes mezi lidmi. Ohnisko vzniklo z jediného zdroje a zastavila ho až karanténa kontaktů.
• 2026, výletní loď M/V Hondius – třináct případů nákazy virem Andes se třemi úmrtími u cestujících z několika zemí. WHO ohnisko po dokončení sledování kontaktů uzavřela jako zvládnuté.

Prevence a léčba

Specifický lék neexistuje; léčba je podpůrná a spočívá v tom udržet nemocného naživu, než nákaza odezní – u renální formy včetně dialýzy, u plicní na jednotce intenzivní péče. Rozhoduje včasné rozpoznání: pacient s prudce se horšícím dýcháním patří na pracoviště, které umí podpořit oběh i okysličení krve mimotělně.

Očkovací látka používaná v Asii se v Evropě ani v Americe neschválila – důkazy o její účinnosti jsou slabé.

Prevence je proto praktická: nepouštět hlodavce do obydlí a chat, zaprášené prostory před úklidem vyvětrat a povrchy navlhčit místo zametání nasucho, používat rukavice a respirátor. Ve zdravotnictví se u podezření na virus Andes navíc postupuje jako u nákazy přenosné mezi lidmi.

Jak nemoc sledujeme

Měsíční počty případů hlášených v Česku přebíráme ze Státního zdravotního ústavu do tabulky Hlášené případy v Česku pod článkem; když je počet za poslední měsíc výrazně nad obvyklou úrovní, objeví se i mezi upozorněními na úvodní stránce. Jednotlivá ohniska ale hlásí Světová zdravotnická organizace v programu Disease Outbreak News a ta se na tomhle webu zobrazují v sekci Aktuální zprávy pod článkem.

V Česku se hantavirové nákazy vyskytují a hlásí jako hemoragická horečka s renálním syndromem; jde o jednotky případů ročně, spojené s pobytem v přírodě nebo úklidem rekreačních objektů.

Zdroje a doporučená literatura

• JONSSON, Colleen B.; FIGUEIREDO, Luiz Tadeu Moraes; VAPALAHTI, Olli. A Global Perspective on Hantavirus Ecology, Epidemiology, and Disease. Clinical Microbiology Reviews, 2010, roč. 23. Dostupné z: doi.org/10.1128/CMR.00062-09
• MARTINEZ, Valeria P.; BELLOMO, Carla; SAN JUAN, Jorge a kol. Person-to-Person Transmission of Andes Virus. Emerging Infectious Diseases, 2005, roč. 11, s. 1848–1853. Dostupné z: doi.org/10.3201/eid1112.050501
• PENNISI, Flavia; PINTO, Alessandro; BORLINI, Sara a kol. Person-to-Person Transmission of Andes Virus (ANDV): A Systematic Review of Transmission Dynamics, Viral Shedding, and Public Health Implications. Viruses, 2026, roč. 18, s. 699. Dostupné z: doi.org/10.3390/v18070699
• Světová zdravotnická organizace. Disease Outbreak News – hlášení o výskytu nákaz. Dostupné z: who.int/emergencies/disease-outbreak-news