Záškrt

Záškrt (difterie) je nemoc, kterou v Evropě prakticky vymazalo očkování – a která se vrátila všude tam, kde se očkovací program rozpadl. Historie ruské epidemie z 90. let je nejlepším dokladem toho, jak rychle se vymýcená nákaza vrací, když přestane fungovat systém.

Původce a přenos

Původcem je bakterie Corynebacterium diphtheriae (a několik příbuzných druhů), přesněji její toxin. Bakterie sama osídlí sliznici hrdla nebo kůži, ale škodu působí jed, který se vstřebává do krve a poškozuje srdce a nervy.

Šíří se kapénkami při blízkém kontaktu, u kožní formy i přímým dotykem ran. Nakažlivé jsou i osoby bez příznaků, které bakterii pouze nosí v krku – ty udržují nákazu v komunitě.

Příznaky a průběh

Typická je bolest v krku, teplota a hlavně šedobílé povlaky (pablány) na mandlích a hrdle, které pevně lpí a při odloučení krvácejí. Mohou narůst tak, že brání dýchání – odtud historické označení „škrtič dětí". Toxin může způsobit zánět srdečního svalu a obrny nervů, včetně obrny polykacích a dýchacích svalů.

I při dnešní léčbě umírá zhruba každý desátý nemocný; bez léčby výrazně víc, a nejhůř jsou na tom malé děti.

Podrobnosti k příznakům a léčbě shrnuje stránka záškrt.

Proč má epidemický potenciál

Očkování chrání proti toxinu, ne proti nosičství bakterie – ta v populaci může tiše kolovat dál. Jakmile podíl chráněných klesne, objeví se případy prakticky okamžitě. Imunita navíc s věkem slábne, takže bez přeočkování jsou zranitelní i dospělí.

Riziko se soustředí tam, kde se rozpadne zdravotní systém: války, tábory pro uprchlíky, ekonomický kolaps. Právě takové prostředí vedlo k epidemiím v Jemenu, Bangladéši (mezi rohingskými uprchlíky) i jinde.

Významné epidemie

• 1990–1998, bývalý Sovětský svaz – po rozpadu státu a přerušení očkovacích programů propukla epidemie s více než 150 tisíci případů a tisíci úmrtí; nemoc, kterou region považoval za minulost.
• 2017–2019, Jemen – občanská válka, kolaps zdravotnictví a rozsáhlá epidemie záškrtu.
• 2017–2018, Bangladéš – epidemie v přeplněných uprchlických táborech.

Prevence a léčba

Léčba má dvě části: antitoxin (protilátky, které neutralizují jed dřív, než se naváže na tkáně – podat co nejdřív) a antibiotika, která zlikvidují bakterii a zastaví nakažlivost. Nemocný patří na izolační lůžko, kontakty se vyšetřují a preventivně léčí.

Prevencí je očkování – v Česku součást kombinované vakcíny podávané kojencům, s přeočkováním v dětství a doporučeným přeočkováním dospělých každých zhruba deset až patnáct let (obvykle spolu s tetanem a černým kašlem).

Jak nemoc sledujeme

Záškrt patří mezi onemocnění s povinným hlášením a sleduje se i proočkovanost populace, protože právě ta je nejlepším předstihovým ukazatelem rizika. Měsíční počty případů hlášených v Česku přebíráme ze Státního zdravotního ústavu do tabulky Hlášené případy v Česku pod článkem; když je počet za poslední měsíc výrazně nad obvyklou úrovní, objeví se i mezi upozorněními na úvodní stránce.

Zdroje a doporučená literatura

• SHARMA, Naveen Kumar; EFSTRATIOU, Androulla; MOKROUSOV, Igor a kol. Diphtheria. Nature Reviews Disease Primers, 2019, roč. 5. Dostupné z: doi.org/10.1038/s41572-019-0131-y
• TRUELOVE, Shaun A.; KEEGAN, Lindsay T.; MOSS, William J. a kol. Clinical and Epidemiological Aspects of Diphtheria: A Systematic Review and Pooled Analysis. Clinical Infectious Diseases, 2019. Dostupné z: doi.org/10.1093/cid/ciz808
• ORENSTEIN, Walter; OFFIT, Paul A.; EDWARDS, Kathryn M.; PLOTKIN, Stanley A. Plotkin's Vaccines. 8. vyd. Elsevier, 2023. ISBN 978-0-323-79058-1. Dostupné z: Google Books