Spalničky

Spalničky jsou nejnakažlivější známé lidské onemocnění. Jeden nemocný nakazí v neočkovaném prostředí zhruba dvanáct až osmnáct dalších lidí – víc než chřipka i než COVID-19. Existuje proti nim účinná vakcína, a přesto se spalničky vracejí všude tam, kde proočkovanost klesne.

Původce a přenos

Původcem je virus spalniček z čeledi Paramyxoviridae, který se šíří vzduchem – kapénkami i aerosolem, jenž v místnosti vydrží nakažlivý až dvě hodiny poté, co ji nemocný opustil. Nakazit se lze i bez přímého setkání, například v čekárně nebo ve výtahu.

Nemocný je infekční už čtyři dny před objevením vyrážky, tedy v době, kdy vypadá jako běžné nachlazení. Právě proto se spalničky šíří tak snadno – než se diagnóza potvrdí, je nákaza dávno rozeseta.

Příznaky a průběh

Nemoc začíná vysokou horečkou, rýmou, kašlem a zánětem spojivek. Po několika dnech se objeví typická splývající vyrážka, která postupuje od obličeje dolů. Na sliznici tváří lze ještě před vyrážkou najít drobné bělavé skvrny (Koplikovy skvrny).

Komplikace nejsou vzácné: zánět středního ucha, průjmy, zápal plic a v nejtěžších případech zánět mozku. Vzácnou, ale vždy smrtelnou pozdní komplikací je subakutní sklerozující panencefalitida, která se rozvíjí i řadu let po prodělané nemoci. Virus také dočasně oslabuje imunitní paměť, takže dítě je po spalničkách měsíce až roky náchylnější k jiným infekcím.

Jak vyrážka postupuje a co všechno nemoc provází, ukazuje přehled příznaků spalniček.

Proč mají epidemický potenciál

Spalničky jsou učebnicovým příkladem nemoci, kterou drží na uzdě jedině kolektivní imunita. Kvůli extrémní nakažlivosti je potřeba proočkovanost kolem 95 % – pod touto hranicí se řetězce přenosu obnoví. Stačí jediný zavlečený případ do komunity s nízkou proočkovaností a vznikne epidemie.

Nejde přitom o teoretické riziko: pokles očkování v Evropě i jinde v posledních letech vedl k opakovaným epidemiím se stovkami až tisíci případů a s úmrtími dětí. Spalničky tak dnes fungují jako ukazatel toho, jak dobře funguje očkovací program – objeví se první.

Významné epidemie

historicky – zavlečení spalniček do populací, které je nikdy neprodělaly (Tichomoří, Amerika), mělo katastrofální následky; epidemie na Fidži v roce 1875 zabila velkou část obyvatel ostrovů.
2019, Samoa – epidemie po propadu proočkovanosti si vyžádala desítky obětí, převážně malých dětí.
2018–2019 a znovu v posledních letech, Evropa – opakované vlny v zemích s klesající proočkovaností, včetně zemí, které předtím spalničky považovaly za vymýcené.

Prevence a léčba

Specifická léčba neexistuje – podává se podpůrná péče, u dětí v rozvojových zemích vitamin A, který snižuje riziko těžkého průběhu. Jedinou spolehlivou ochranou je očkování: dvě dávky kombinované vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím (MMR) chrání prakticky doživotně. V Česku je součástí pravidelného očkovacího kalendáře.

Při výskytu případu nastupuje klasická protiepidemická práce: dohledání kontaktů, karanténa vnímavých osob a doočkování v okolí ohniska.

Jak nemoc sledujeme

Spalničky jsou v Česku onemocněním s povinným hlášením; případy sbírá hygienická služba a data se předávají do evropských a světových systémů. Týdenní data z globální sítě GISRS, ze kterých čerpají upozornění na úvodní stránce, spalničky nepokrývají – ta síť je postavená na chřipce a RSV.

Zdroje a doporučená literatura

CLIFF, Andrew; HAGGETT, Peter; SMALLMAN-RAYNOR, Matthew. Measles: An Historical Geography of a Major Human Viral Disease. Oxford: Blackwell, 1993. ISBN 978-0-631-16235-3. Dostupné z: Google Books
ROTA, Paul A.; MOSS, William J.; TAKEDA, Makoto a kol. Measles. Nature Reviews Disease Primers, 2016, roč. 2. Dostupné z: doi.org/10.1038/nrdp.2016.49
Světová zdravotnická organizace: Measles.

Aktuální výskyt

Pro tuhle nemoc zatím nesledujeme týdenní data. Globální surveillance síť WHO (GISRS / FluNet), ze které čerpáme, pokrývá zatím jen chřipku a RSV – jejich aktuální výskyt najdete na úvodní stránce. U ostatních nemocí se řiďte informacemi hygienické služby a hlášeními WHO o výskytu nákaz.