Krymsko-konžská hemoragická horečka

Krymsko-konžská hemoragická horečka je jedinou virovou hemoragickou horečkou, která se vyskytuje i v Evropě. Přenášejí ji klíšťata, její výskyt kopíruje jejich rozšíření – a to se s oteplováním posouvá na sever. Smrtnost dosahuje desítek procent a vakcína neexistuje.

Původce a přenos

Původcem je virus KKHF (čeleď Nairoviridae). Koluje mezi klíšťaty rodu Hyalomma a hospodářskými i volně žijícími zvířaty, která nemoc neprodělávají – jen slouží jako zdroj pro další klíšťata.

Člověk se nakazí třemi způsoby: přisátím klíštěte nebo jeho rozmáčknutím holou rukou, kontaktem s krví a tkáněmi nakažených zvířat (typicky při porážce – ohrožení jsou chovatelé, veterináři a pracovníci jatek) a kontaktem s krví nemocného člověka, což vede k nákazám v rodinách a hlavně mezi zdravotníky.

Příznaky a průběh

Nemoc začíná náhle: vysoká horečka, silná bolest hlavy, svalů a zad, závratě, světloplachost, zvracení. Po několika dnech se u části nemocných objevují krvácivé projevy – drobné krevní výrony v kůži, krvácení z nosu, dásní, do zažívacího traktu – a může nastat selhání jater a dalších orgánů. Smrtnost se pohybuje zhruba mezi 10 a 40 %.

Proč má epidemický potenciál

Ohniska bývají malá, ale nemoc má tři nepříjemné vlastnosti. Zaprvé se šíří i mezi lidmi, takže jeden pozdě rozpoznaný pacient dokáže nakazit celé oddělení. Zadruhé má trvalý rezervoár v přírodě, takže ji nelze vymýtit. A zatřetí se území s výskytem přenašečů rozšiřuje – klíšťata rodu Hyalomma se objevují stále severněji, a s nimi i případy v zemích, které nemoc neznaly.

Dnes se KKHF vyskytuje na Balkáně, v Turecku, na Blízkém východě, ve střední Asii, v Rusku, Pákistánu a v Africe. Ve Španělsku byly zaznamenány domácí případy včetně nemocničního přenosu. WHO ji proto vede mezi prioritními patogeny.

Prevence a léčba

Specifická léčba není potvrzena – podává se podpůrná péče, náhrada krevních složek a léčba orgánových komplikací; antivirotikum ribavirin se používá, ale důkazy o jeho účinnosti jsou nejednoznačné. Vakcína pro běžné použití neexistuje.

Prevence je proto praktická: repelenty a vhodné oblečení v oblastech s výskytem klíšťat, pravidelná kontrola těla, odstranění klíštěte pinzetou (nikdy holou rukou), ochranné pomůcky při práci se zvířaty a jejich krví. V nemocnicích platí přísná bariérová opatření, protože právě zdravotníci patří mezi nejohroženější.

Jak nemoc sledujeme

Případy hlásí zasažené státy Světové zdravotnické organizaci a v Evropě je sleduje Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), které zároveň mapuje rozšíření přenašečů. Týdenní data ze sítě GISRS, ze kterých čerpají upozornění na úvodní stránce, tuto nemoc nepokrývají.

Zdroje a doporučená literatura

BENTE, Dennis A.; FORRESTER, Naomi L.; WATTS, Douglas M. a kol. Crimean-Congo hemorrhagic fever: History, epidemiology, pathogenesis, clinical syndrome and genetic diversity. Antiviral Research, 2013, roč. 100, č. 1. Dostupné z: doi.org/10.1016/j.antiviral.2013.07.006
ERGONUL, Onder; WHITEHOUSE, Chris A. (eds.). Crimean-Congo Hemorrhagic Fever: A Global Perspective. Dordrecht: Springer, 2007. ISBN 978-1-4020-6106-6. Dostupné z: Google Books
Světová zdravotnická organizace: Crimean-Congo haemorrhagic fever.

Aktuální výskyt

Pro tuhle nemoc zatím nesledujeme týdenní data. Globální surveillance síť WHO (GISRS / FluNet), ze které čerpáme, pokrývá zatím jen chřipku a RSV – jejich aktuální výskyt najdete na úvodní stránce. U ostatních nemocí se řiďte informacemi hygienické služby a hlášeními WHO o výskytu nákaz.