SARS

SARS – těžký akutní respirační syndrom – byl první vážnou novou nákazou 21. století. Epidemie z let 2002 až 2003 se podařilo zastavit během několika měsíců, a to bez vakcíny i bez léku. Právě proto je dodnes učebnicovým příkladem toho, kdy klasická protiepidemická opatření stačí.

Původce a přenos

Původcem je koronavirus SARS-CoV, jehož předci kolují u netopýrů; k člověku se dostal přes mezihostitele na trzích se zvířaty v jižní Číně. Šíří se kapénkami při blízkém kontaktu, k významnému přenosu docházelo hlavně v nemocnicích a v domácnostech nemocných.

Klíčový rozdíl proti COVIDu-19: nakažlivost SARS vrcholila až několik dní po nástupu příznaků, kdy už byl nemocný obvykle v péči zdravotníků. Nemocné šlo proto zachytit a izolovat dřív, než stihli nakazit okolí – to je hlavní důvod, proč se epidemii podařilo zastavit.

Příznaky a průběh

Nemoc začíná vysokou horečkou, bolestí svalů a hlavy, po několika dnech se přidává suchý kašel a dušnost. U části nemocných se rozvine těžký zápal plic vyžadující umělou plicní ventilaci. Smrtnost byla u zaznamenaných případů zhruba desetiprocentní, výrazně vyšší u starších lidí.

Klinický obraz nemoci podrobněji rozebírá stránka SARS.

Proč měl pandemický potenciál

SARS byl pro lidskou populaci zcela nový, přenášel se vzduchem mezi lidmi a měl vysokou smrtnost. Nebezpečné byly především takzvané superspreading události, kdy jediný nemocný nakazil desítky dalších – typicky v nemocnicích nebo v jednom hotelu, odkud se nákaza rozjela do několika zemí naráz. Bez rychlé mezinárodní reakce mohla epidemie skončit úplně jinak.

Průběh epidemie

listopad 2002 – první případy v čínské provincii Kuang-tung, zpočátku bez mezinárodního hlášení.
únor–březen 2003 – nákaza se přes hongkongský hotel dostává do Vietnamu, Singapuru a Kanady; WHO vydává globální varování.
2003 – celkem přes 8 000 zaznamenaných případů a zhruba 800 úmrtí ve více než dvaceti zemích.
červenec 2003 – WHO oznamuje přerušení přenosu; od té doby se s výjimkou několika laboratorních nehod nemoc neobjevila.

Prevence a léčba

Specifická léčba ani vakcína nikdy nebyly dokončeny – nemoc zmizela dřív. Epidemii zastavila kombinace včasného rozpoznání případů, izolace nemocných, dohledávání a karantény kontaktů a důsledné ochrany zdravotníků. Zkušenost ze SARS vedla k revizi Mezinárodních zdravotnických předpisů a k systému hlášení, který pak sehrál roli o dvě dekády později.

Jak nemoc sledujeme

SARS se aktuálně nikde nevyskytuje. Jakýkoli podezřelý případ by se hlásil Světové zdravotnické organizaci jako mimořádná událost v režimu Mezinárodních zdravotnických předpisů. Týdenní data, ze kterých čerpají upozornění na úvodní stránce, tuto nemoc nepokrývají.

Zdroje a doporučená literatura

GREENFELD, Karl Taro. China Syndrome: The True Story of the 21st Century's First Great Epidemic. New York: HarperCollins, 2006. ISBN 978-0-06-058722-2. Dostupné z: Google Books
KLEINMAN, Arthur; WATSON, James L. (eds.). SARS in China: Prelude to Pandemic? Stanford: Stanford University Press, 2005. ISBN 978-0-8047-5314-2. Dostupné z: Google Books
PEIRIS, J. S. M.; GUAN, Y.; YUEN, K. Y. Severe acute respiratory syndrome. Nature Medicine, 2004, roč. 10. Dostupné z: doi.org/10.1038/nm1143

Aktuální výskyt

Pro tuhle nemoc zatím nesledujeme týdenní data. Globální surveillance síť WHO (GISRS / FluNet), ze které čerpáme, pokrývá zatím jen chřipku a RSV – jejich aktuální výskyt najdete na úvodní stránce. U ostatních nemocí se řiďte informacemi hygienické služby a hlášeními WHO o výskytu nákaz.