Zika

Zika je učebnicový příklad toho, že závažnost nemoci se nedá měřit jen smrtností. Sama o sobě probíhá mírně – často si jí nakažený ani nevšimne. Epidemie v Latinské Americe v letech 2015 a 2016 přesto vedla k mezinárodnímu ohrožení veřejného zdraví, protože se ukázalo, že virus poškozuje mozek nenarozených dětí.

Původce a přenos

Původcem je virus zika (rod Flavivirus), přenášený komáry Aedes aegypti a Aedes albopictus – tedy stejnými jako dengue a chikungunya.

Na rozdíl od nich má ale zika ještě další cesty přenosu: z matky na plod během těhotenství, pohlavním stykem (virus přetrvává ve spermatu týdny až měsíce) a krevní transfuzí. Právě to z ní udělalo problém i mimo oblasti s komáry.

Příznaky a průběh

Většina nakažených nemá příznaky žádné. Zbytek prodělá mírné onemocnění: nevysokou horečku, vyrážku, zánět spojivek, bolesti kloubů a svalů, které odezní za několik dní.

Nebezpečné jsou dva následky. Prvním je vrozený zika syndrom: nákaza v těhotenství, zejména v prvním trimestru, může způsobit mikrocefalii (malý obvod hlavy a poškozený vývoj mozku), oční vady a další trvalá postižení. Druhým je Guillainův-Barrého syndrom, autoimunitní obrna nervů, jejíž výskyt během epidemie prokazatelně vzrostl.

Přehled projevů nákazy shrnuje stránka virus zika.

Proč měla epidemický potenciál

Virus se do Ameriky dostal do populace bez jakékoli imunity a s ideálním přenašečem – a rozšířil se během roku napříč kontinentem. Klasické ukazatele (počet úmrtí) přitom vypadaly nevinně; závažnost se objevila až jako vlna narozených dětí s poškozením, se zpožděním několika měsíců.

To je zásadní poučení: nemoc s nízkou smrtností může mít obrovské dopady, a systémy sledování na to musí být připravené. Světová zdravotnická organizace vyhlásila kvůli mikrocefalii v únoru 2016 stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu, který trval do listopadu téhož roku.

Významné epidemie

1947, Uganda – virus poprvé izolován v pralese Zika; desítky let poté jen ojedinělé případy.
2007, Mikronésie a 2013–2014, Francouzská Polynésie – první větší epidemie mimo Afriku a Asii; v Polynésii byl poprvé pozorován nárůst Guillainova-Barrého syndromu.
2015–2016, Brazílie a Latinská Amerika – rozsáhlá epidemie a tisíce dětí narozených s vrozeným zika syndromem.

Prevence a léčba

Léčba je pouze podpůrná, vakcína zatím není registrovaná. Prevence stojí na ochraně před komáry (repelenty, sítě, likvidace stojaté vody) a v případě epidemie na doporučeních pro těhotné – odložit cestu do postižené oblasti, používat ochranu při pohlavním styku s partnerem, který se z oblasti vrátil.

Jak nemoc sledujeme

Kromě hlášení případů se v postižených zemích sleduje i výskyt vrozených vad a Guillainova-Barrého syndromu, protože ty jsou skutečnou mírou dopadu. Data agreguje Světová zdravotnická organizace, v Evropě ECDC. Týdenní data ze sítě GISRS, ze kterých čerpají upozornění na úvodní stránce, ziku nepokrývají.

Zdroje a doporučená literatura

MUSSO, Didier; GUBLER, Duane J. Zika Virus. Clinical Microbiology Reviews, 2016, roč. 29, č. 3. Dostupné z: doi.org/10.1128/CMR.00072-15
McNEIL, Donald G. Jr. Zika: The Emerging Epidemic. New York: W. W. Norton & Company, 2016. ISBN 978-0-393-60914-1. Dostupné z: Google Books
Světová zdravotnická organizace: Zika virus.

Aktuální výskyt

Pro tuhle nemoc zatím nesledujeme týdenní data. Globální surveillance síť WHO (GISRS / FluNet), ze které čerpáme, pokrývá zatím jen chřipku a RSV – jejich aktuální výskyt najdete na úvodní stránce. U ostatních nemocí se řiďte informacemi hygienické služby a hlášeními WHO o výskytu nákaz.