HIV/AIDS

HIV je pandemie, která nikdy neskončila – jen přestala být vidět. Od začátku 80. let si vyžádala desítky milionů životů a dodnes s virem žije přibližně 40 milionů lidí. Zároveň je to příběh mimořádného úspěchu: z rozsudku smrti se stala chronická nemoc, se kterou se dá dožít běžného věku.

Původce a přenos

Původcem je virus lidské imunodeficience (HIV), retrovirus, který napadá bílé krvinky typu CD4 – tedy buňky řídící imunitní odpověď. Na člověka se dostal počátkem 20. století z opic v centrální Africe.

Přenáší se krví, nechráněným pohlavním stykem, z matky na dítě při porodu a kojení a sdílením injekčních jehel. Nepřenáší se běžným kontaktem, kapénkami, hmyzem, jídlem ani objetím – tenhle omyl stál v 80. letech nemocné mnoho zbytečné diskriminace.

Příznaky a průběh

Několik týdnů po nákaze se může objevit stav podobný chřipce, který sám odezní. Následuje dlouhé, i mnoho let trvající období bez příznaků, během kterého virus postupně ničí imunitní systém – člověk přitom může nákazu nevědomky předávat dál.

Když počet CD4 buněk klesne dostatečně nízko, rozvine se AIDS: tělo přestává zvládat infekce, které zdravému člověku nic neudělají (pneumocystová pneumonie, těžké kvasinkové infekce, toxoplazmóza mozku), a objevují se nádory. Nejčastější příčinou úmrtí lidí s HIV na světě je tuberkulóza.

Přehled projevů v jednotlivých stadiích nákazy najdete na stránce AIDS.

Proč jde o pandemii

HIV se nešíří rychle jako respirační nákazy – šíří se ale tiše a dlouho. Právě mnohaleté bezpříznakové období z něj udělalo globální nákazu dřív, než ji vůbec někdo popsal. Nejtvrději zasáhl subsaharskou Afriku, kde v některých zemích snížil střední délku života o řadu let.

Pandemie HIV zároveň zásadně změnila veřejné zdraví: přinesla důraz na komunitní práci, boj se stigmatem, přístup k lékům v chudých zemích a model rychlé registrace léků, který se později využil i jinde.

Prevence a léčba

Léčba je dnes velmi účinná: kombinovaná antiretrovirová terapie potlačí množení viru pod hranici měřitelnosti. Klíčové zjištění posledních let zní nezjistitelný = nepřenosný – člověk s dlouhodobě potlačenou virovou náloží virus sexuálně nepřenáší. Léčba je tak zároveň prevencí.

K prevenci dále patří kondomy, testování (mnoho nákaz se odhalí pozdě), preexpoziční profylaxe (PrEP) pro lidi s vyšším rizikem, postexpoziční profylaxe po rizikové události, léčba těhotných (která přenos na dítě prakticky vylučuje) a výměnné programy jehel. Vakcína zatím neexistuje.

Jak nemoc sledujeme

Výskyt HIV sleduje program UNAIDS a národní registry; v Česku data sbírá Státní zdravotní ústav. Sledují se nově zjištěné případy, podíl pozdních záchytů a pokrytí léčbou. Týdenní data ze sítě GISRS, ze kterých čerpají upozornění na úvodní stránce, HIV nepokrývají – jde o síť zaměřenou na respirační nákazy.

Zdroje a doporučená literatura

DEEKS, Steven G.; OVERBAUGH, Julie; PHILLIPS, Andrew; BUCHBINDER, Susan. HIV infection. Nature Reviews Disease Primers, 2015, roč. 1. Dostupné z: doi.org/10.1038/nrdp.2015.35
SHILTS, Randy. And the Band Played On: Politics, People, and the AIDS Epidemic. London: Penguin Books, 1988. ISBN 978-0-14-011369-3. Dostupné z: Google Books
Světová zdravotnická organizace: HIV and AIDS.

Aktuální výskyt

Pro tuhle nemoc zatím nesledujeme týdenní data. Globální surveillance síť WHO (GISRS / FluNet), ze které čerpáme, pokrývá zatím jen chřipku a RSV – jejich aktuální výskyt najdete na úvodní stránce. U ostatních nemocí se řiďte informacemi hygienické služby a hlášeními WHO o výskytu nákaz.