Meningokoková onemocnění

Meningokoková onemocnění jsou nemocí hodin, ne dnů. Zdravý mladý člověk může do rána zemřít na nákazu bakterií, kterou v krku bez potíží nosí každý desátý z nás. Epidemický potenciál má hlavně v takzvaném africkém pásu meningitid, u nás jde o vzácnou, ale o to nebezpečnější nemoc.

Původce a přenos

Původcem je bakterie Neisseria meningitidis (meningokok), rozdělovaná do několika sérologických skupin – pro Evropu jsou zásadní skupiny B a C, dále W a Y, pro Afriku historicky A.

Bakterie se přenáší kapénkami a slinami při blízkém kontaktu – v rodině, na kolejích, na festivalech, při líbání. Většina lidí ji jen nosí na sliznici nosohltanu, aniž by onemocněli; nosičství je nejčastější u dospívajících a mladých dospělých. Jen u malé části se bakterie probije do krve a mozkomíšního moku.

Příznaky a průběh

Nemoc má dvě hlavní podoby, které se často kombinují: zánět mozkových blan (horečka, silná bolest hlavy, ztuhlá šíje, zvracení, světloplachost, zmatenost) a sepse (rychle se šířící infekce krve s pádem tlaku, selháváním orgánů a typickou vyrážkou, která při zatlačení sklem nemizí).

Průběh je velmi rychlý – od prvních příznaků k ohrožení života mohou uplynout jednotky hodin. I při léčbě umírá zhruba desetina nemocných a část přeživších si odnáší trvalé následky: hluchotu, poškození mozku, amputace končetin po odumření tkání.

Na které projevy si dát pozor, přehledně shrnuje stránka zánět mozkových blan.

Proč má epidemický potenciál

V pásu meningitid táhnoucím se subsaharskou Afrikou od Senegalu po Etiopii propukají v suché sezoně epidemie s desítkami tisíc případů. Zavedení konjugované vakcíny proti skupině A tam výskyt zásadně srazilo – jde o jeden z velkých úspěchů veřejného zdraví posledních let – ale epidemie jiných skupin se objevují dál.

V Evropě jde o jednotlivé případy a menší shluky, typicky v kolektivech mladých lidí. Nebezpečí není v počtech, ale v rychlosti: každý případ vyžaduje okamžitou reakci, včetně preventivní léčby kontaktů.

Prevence a léčba

Léčba znamená okamžité podání antibiotik – ideálně ještě před transportem do nemocnice, protože každá hodina rozhoduje – a intenzivní péči. Blízkým kontaktům se podává preventivní antibiotikum.

K dispozici jsou vakcíny: konjugovaná proti skupinám A, C, W, Y a samostatná proti skupině B. V Česku je očkování hrazené pro určité věkové skupiny a doporučuje se hlavně malým dětem a dospívajícím, tedy skupinám s nejvyšším rizikem. Očkování je také požadováno u poutníků do Mekky.

Jak nemoc sledujeme

Meningokoková onemocnění podléhají povinnému hlášení; sleduje se i zastoupení jednotlivých skupin bakterie, protože podle něj se upravuje očkovací strategie. Data sbírá hygienická služba a předává je do evropského systému. Měsíční počty případů hlášených v Česku přebíráme ze Státního zdravotního ústavu do tabulky Hlášené případy v Česku pod článkem; když je počet za poslední měsíc výrazně nad obvyklou úrovní, objeví se i mezi upozorněními na úvodní stránce.

Zdroje a doporučená literatura

• ROSENSTEIN, Nancy E.; PERKINS, Bradley A.; STEPHENS, David S.; POPOVIC, Tanja; HUGHES, James M. Meningococcal Disease. New England Journal of Medicine, 2001, roč. 344, č. 18. Dostupné z: doi.org/10.1056/NEJM200105033441807
• POLLARD, Andrew J.; MAIDEN, Martin C. J. (eds.). Meningococcal Vaccines: Methods and Protocols. Totowa: Humana Press. ISBN 978-1-4899-4225-8. Dostupné z: Google Books
• Světová zdravotnická organizace: Meningitis.