Malárie

Malárie provází lidstvo déle než kterákoli jiná nemoc a dodnes zabíjí přes půl milionu lidí ročně, převážně malé děti v subsaharské Africe. Není nakažlivá z člověka na člověka, přesto má epidemický potenciál: stačí, aby se komár dostal tam, kde dřív nebyl, nebo aby selhala léčba.

Původce a přenos

Původcem jsou jednobuněční parazité rodu Plasmodium; pro člověka je nejnebezpečnější P. falciparum, nejrozšířenější mimo Afriku P. vivax. Přenášejí je samičky komárů rodu Anopheles, které bodají večer a v noci.

Parazit se v těle množí v jaterních buňkách a následně v červených krvinkách, které rozrušuje – odtud typické záchvaty horečky. Některé druhy zůstávají v játrech ve spícím stadiu a způsobí návrat nemoci po měsících.

Příznaky a průběh

Nemoc začíná horečkou, zimnicí, bolestí hlavy a svalů – příznaky připomínají chřipku, což vede k pozdní diagnóze u cestovatelů, kteří se vrátí z tropů. Klasické střídání záchvatů horečky a zimnice nemusí být vyjádřené.

P. falciparum může během několika dní přejít v těžkou malárii: poruchy vědomí a křeče (mozková malárie), těžká chudokrevnost, selhání ledvin a dýchání. Bez léčby je smrtelná. U dětí v endemických oblastech probíhá zhoršení mimořádně rychle.

Podrobný rozpis příznaků a jejich vývoje nabízí stránka malárie.

Proč ji sledujeme

Malárie je nemoc, kterou lze potlačit, ale která se okamžitě vrací, jakmile poleví kontrola – příklady jsou epidemie po přerušení programů kontroly komárů nebo po válkách. Riziko dnes zvyšuje několik věcí najednou: rezistence parazita vůči artemisininovým lékům, rezistence komárů vůči insekticidům a šíření druhu Anopheles stephensi do afrických měst, kde se dokáže množit v umělých nádržích na vodu.

K tomu se přidává klima: oteplování posouvá hranice oblastí, kde komár přežije, do vyšších nadmořských výšek i zeměpisných šířek. Epidemie v horských oblastech, kde populace nemá žádnou částečnou imunitu, mívají těžký průběh.

Prevence a léčba

Léčba stojí na kombinované terapii s artemisininem; u těžkých forem se podává nitrožilně a nemocný patří na intenzivní péči. Rychlé diagnostické testy umožňují potvrdit nemoc i mimo laboratoř.

Prevence má několik vrstev: sítě nad lůžka impregnované insekticidem, postřiky obydlí, likvidace líhnišť, chemoprofylaxe pro cestovatele a od nedávna i vakcíny doporučené WHO pro děti v oblastech s vysokým přenosem. Jejich účinnost není stoprocentní, ale v kombinaci s ostatními opatřeními zachraňují životy.

Jak nemoc sledujeme

Světová zdravotnická organizace vydává každoroční zprávu o malárii s odhady případů, úmrtí a stavu rezistence; endemické země sledují výskyt na úrovni okresů. Týdenní data ze sítě GISRS, ze kterých čerpají upozornění na úvodní stránce, malárii nepokrývají – ta síť je zaměřená na respirační nákazy.

Zdroje a doporučená literatura

PHILLIPS, Margaret A.; BURROWS, Jeremy N.; MANYANDO, Christine a kol. Malaria. Nature Reviews Disease Primers, 2017, roč. 3. Dostupné z: doi.org/10.1038/nrdp.2017.50
SHAH, Sonia. The Fever: How Malaria Has Ruled Humankind for 500,000 Years. New York: Sarah Crichton Books / Farrar, Straus and Giroux, 2010. ISBN 978-0-374-23001-2. Dostupné z: Google Books
Světová zdravotnická organizace: World malaria report.

Aktuální výskyt

Pro tuhle nemoc zatím nesledujeme týdenní data. Globální surveillance síť WHO (GISRS / FluNet), ze které čerpáme, pokrývá zatím jen chřipku a RSV – jejich aktuální výskyt najdete na úvodní stránce. U ostatních nemocí se řiďte informacemi hygienické služby a hlášeními WHO o výskytu nákaz.