Legionelóza

Legionelóza je zápal plic, který nepřenáší člověk, ale voda. Bakterie legionely se množí v rozvodech teplé vody, chladicích věžích nebo vířivkách a do plic se dostanou s jemným vodním aerosolem. Jeden špatně udržovaný zdroj tak může nakazit stovky lidí v okolí, aniž by spolu nemocní přišli do styku.

Původce a přenos

Původcem jsou bakterie rodu Legionella, nejčastěji Legionella pneumophila. Přirozeně žijí v řekách, jezerech a dalších sladkých vodách, obvykle v malém množství. Problém nastává v umělých vodních systémech: při teplotě zhruba 20 až 50 °C, v biofilmu na stěnách potrubí a uvnitř volně žijících prvoků se mohou namnožit do nebezpečných koncentrací. Méně častý druh L. longbeachae se vyskytuje v zahradnických substrátech.

Člověk se nakazí vdechnutím aerosolu – drobných kapiček vody s bakteriemi. Zdrojem bývají chladicí věže klimatizací a průmyslových zařízení, sprchy a rozvody teplé vody v hotelech a nemocnicích, vířivky, zvlhčovače vzduchu nebo dekorativní fontány. Pití vody legionelózu nezpůsobí, pokud se voda nedostane do dýchacích cest; u ležících pacientů v nemocnici k tomu může dojít vdechnutím vody nebo ledu. Přenos z člověka na člověka dosud popsán nebyl.

Příznaky a průběh

Legionelóza má dvě podoby. Legionářská nemoc je zápal plic s inkubační dobou obvykle 2 až 10 dní, v některých ohniscích až 16 dní. Začíná horečkou, bolestí hlavy, únavou a nechutenstvím, přidává se kašel, bolest svalů, někdy průjem nebo zmatenost. Podle klinického obrazu ji nelze spolehlivě odlišit od jiných zápalů plic, diagnózu potvrdí až laboratorní vyšetření. Neléčená se během prvního týdne obvykle zhoršuje a může vést k selhání dýchání, šoku a selhání ledvin. Celková smrtnost se podle WHO pohybuje kolem 5 až 10 %, u neléčených pacientů s oslabenou imunitou může být mnohem vyšší.

Druhou, mírnější podobou je pontiacká horečka, pojmenovaná podle ohniska v budově okresního zdravotního úřadu v michiganském Pontiacu v roce 1968. Projevuje se horečkou, zimnicí, bolestí hlavy a svalů bez zápalu plic, začíná do dvou dnů od expozice a za dva až pět dní odezní sama.

Nejvíc ohroženi jsou lidé nad 50 let, kuřáci, lidé s chronickým onemocněním plic nebo ledvin a pacienti s oslabenou imunitou. Podle WHO tvoří lidé nad 50 let 75 až 80 % hlášených případů a muži 60 až 70 %.

Proč ji sledujeme

Mezi lidmi se legionelóza nešíří, pandemický potenciál tedy nemá. Každé ohnisko ale znamená, že někde je kontaminovaný zdroj aerosolu, a dokud se nenajde a nevyčistí, mohou přibývat další nemocní. Infekční dávka je u vnímavých lidí zřejmě nízká: nákaza byla popsána i po krátkém pobytu ve vzdálenosti tři a více kilometrů od zdroje. Velká komunitní ohniska bývají spojena s chladicími věžemi, případy u turistů s vodou v hotelech. Evropské státy si proto hlášení o cestovatelích předávají, aby bylo možné odhalit společné ubytování.

V Evropě, Austrálii a USA se podle WHO zjistí zhruba 10 až 15 případů na milion obyvatel ročně; skutečný výskyt je kvůli nedostatečné diagnostice nejspíš vyšší. V Česku počty hlášených případů v posledních letech rostou. V letech 2017 až 2022 se za celý rok hlásilo 213 až 287 případů, v letech 2024 a 2025 to bylo přes 600. Za leden až září 2026 bylo podle předběžných dat Státního zdravotního ústavu hlášeno 342 případů, zatímco medián stejného období let 2017 až 2025 je 195. Letošní počet je tedy nad dlouhodobým mediánem, ale pod úrovní stejného období dvou předchozích let (441 a 518 případů).

Významné epidemie

  • 1976, Philadelphia (USA) – ohnisko zápalu plic mezi účastníky sjezdu Americké legie, podle kterého nemoc dostala jméno; 182 nemocných, 29 z nich zemřelo. Původce byl izolován až počátkem roku 1977.
  • 1999, Bovenkarspel (Nizozemsko) – květinová výstava, zdrojem byla vystavená vířivka; ze 77 tisíc návštěvníků onemocnělo 188.
  • 2001, Murcia (Španělsko) – přes 800 podezřelých a 449 potvrzených případů, tehdy největší popsané ohnisko na světě. Zdrojem byly chladicí věže městské nemocnice, smrtnost potvrzených případů byla kolem 1 %.
  • 2014, Vila Franca de Xira (Portugalsko) – 334 potvrzených případů během dvou týdnů; jako pravděpodobný zdroj byly určeny průmyslové mokré chladicí systémy.

Prevence a léčba

Legionářská nemoc se léčí antibiotiky, nejčastěji makrolidy nebo fluorochinolony; rozhodující je zahájit léčbu včas. Pontiacká horečka antibiotika nepotřebuje. Očkování proti legionelóze neexistuje.

Prevence spočívá v péči o vodní systémy. Patří k ní pravidelné čištění a dezinfekce chladicích věží, udržování teploty teplé vody nad 50 °C (z ohřívače by měla odcházet voda o teplotě aspoň 60 °C) a studené pod 25 °C, dostatečná dezinfekce vířivek a omezení stojaté vody, například týdenním odpouštěním málo používaných kohoutků a sprch. WHO doporučuje, aby provozovatelé budov a vodních systémů měli vlastní plány bezpečnosti vody. Doma pomůže po delší nepřítomnosti nechat chvíli odtéct teplou vodu ze sprchy a nenastavovat bojler na příliš nízkou teplotu.

Jak nemoc sledujeme

Legionelóza je v Česku povinně hlášená do Informačního systému infekčních nemocí (ISIN). Měsíční počty, které z něj zveřejňuje Státní zdravotní ústav, přebíráme do tabulky Hlášené případy v Česku pod článkem; když je počet za poslední měsíc výrazně nad obvyklou úrovní, objeví se i mezi upozorněními na úvodní stránce. Tam se dostanou i hlášení z týdenního bulletinu ministerstva zdravotnictví a zprávy WHO a ECDC o ohniscích v zahraničí.

Zdroje a doporučená literatura

Aktuální výskyt

Hlášené případy v Česku

Počty případů hlášených do systému ISIN po měsících. Pro srovnání medián téhož měsíce v letech 2016–2025; tučně jsou měsíce s nejméně 2× vyšším počtem.

Hlášené případy v Česku po měsících (kód MKN-10 A48.1)
MěsícHlášené případyObvykle (medián)
září 20264538
srpen 20264339
červenec 20264832
červen 20263822,5
květen 20261812
duben 20263310
březen 20263811,5
únor 20263517
leden 20264420
prosinec 20253714
listopad 20253721
říjen 20254926

Zdroj: Státní zdravotní ústav (SZÚ), Výskyt vybraných hlášených infekcí v ČR, předběžná data ISIN (CC BY-NC-ND 4.0), data ke dni 1. 10. 2026. Předběžná data, SZÚ je zpřesňuje; nejnovější měsíc bývá ještě neúplný.

Mezinárodní týdenní data (síť WHO GISRS / FluNet a ECDC ERVISS) tuhle nemoc nepokrývají, v ostatních zemích proto výskyt neporovnáváme.