Západonilská horečka

Západonilská horečka je nákaza, kterou přenášejí komáři a která koluje hlavně mezi ptáky. Většina nakažených lidí o infekci vůbec neví, u malé části ale virus napadne mozek a míchu. Za posledních třicet let se z afrického a blízkovýchodního viru stala každoroční letní nákaza v jižní a střední Evropě – včetně jižní Moravy.

Původce a přenos

Původcem je virus západonilské horečky (West Nile virus) z rodu flavivirů, příbuzný virům dengue, ziky či žluté zimnice. Poprvé byl izolován v roce 1937 od pacientky z oblasti West Nile v Ugandě, odtud název.

V přírodě se virus udržuje v koloběhu mezi komáry a ptáky: ptáci jsou rezervoárem, ve kterém se virus množí, komáři ho přenášejí dál. V Evropě jsou hlavními přenašeči komáři rodu Culex, především komár pisklavý (Culex pipiens) a Culex modestus, kteří sají krev hlavně večer a v noci. Člověk a kůň jsou takzvaní koncoví hostitelé – virus mají v krvi v tak malém množství, že ho komár od nich dál nepřenese. Mezi lidmi se nemoc nešíří kašlem ani dotykem; ve vzácných případech se přenesla krevní transfuzí, transplantací orgánu nebo z matky na plod.

Příznaky a průběh

Zhruba čtyři z pěti nakažených nemají žádné příznaky. U přibližně pětiny se po inkubační době obvykle 2 až 6 dní objeví horečnaté onemocnění s bolestí hlavy, svalů a za očima, únavou, nevolností a někdy vyrážkou; obvykle trvá několik dní, únava ale může přetrvávat déle.

U méně než 1 % nakažených se rozvine neuroinvazivní forma – zánět mozkových blan, zánět mozku nebo ochrnutí podobné dětské obrně. Smrtnost této formy se pohybuje kolem 10 %, část pacientů má dlouhodobé neurologické následky. Riziko roste s věkem a u lidí s oslabenou imunitou, cukrovkou nebo onemocněním ledvin.

Jak se západonilská horečka projevuje a kdy vyhledat lékaře, popisuje přehled příznaků západonilské horečky.

Proč ji sledujeme

Západonilská horečka je ukázkou toho, jak se nákazy přenášené komáry posouvají na sever. Virus roznášejí tažní ptáci a s teplejšími léty se prodlužuje sezona, kdy se komáři množí a virus v nich stihne dozrát. V Evropě se případy objevují od června do října, nejvíce v srpnu a září. V roce 2024 hlásilo Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) 1 436 případů nákazy získané v místě a 125 úmrtí v 19 evropských zemích. Mezi zeměmi s místním přenosem je i Česko.

Vir v Česku poprvé zachytili v roce 1997 na Břeclavsku po povodních na Moravě: izolovali ho z komárů a u několika místních obyvatel našli protilátky, u části z nich s průběhem odpovídajícím západonilské horečce. V roce 2013 byla v komárech na jižní Moravě prokázána takzvaná linie 2 viru, která v té době působila epidemie v jižní a jihovýchodní Evropě. Nejvíce případů u lidí přinesl rok 2018: Státní zdravotní ústav (SZÚ) evidoval 7 onemocnění, z toho 5 nákaz získaných na Břeclavsku a Brněnsku a 2 zavlečené ze zahraničí. Všechny dosud potvrzené místní nákazy pocházejí z Jihomoravského kraje.

Od té doby jde o jednotky případů ročně, část z nich zavlečených z dovolených: podle předběžných dat SZÚ 2 případy v roce 2019, žádný v letech 2020 a 2021, 2 v roce 2022, žádný v roce 2023, 5 v roce 2024 a 2 v roce 2025. Od ledna do září 2026 byl hlášen jeden případ.

Významné epidemie

  • 1996, Rumunsko – první velká epidemie v Evropě, v Bukurešti a v dolním Podunají; 393 potvrzených nebo pravděpodobných případů, většinou s postižením nervového systému, 17 úmrtí. Přenašečem byl komár pisklavý.
  • 1997, jižní Morava – po povodních na Břeclavsku první záchyt viru v Česku a první popsané případy onemocnění ve střední Evropě.
  • 1999, New York (USA) – první výskyt viru na západní polokouli; 59 hospitalizovaných, 7 zemřelo. Během několika let se virus rozšířil po celých Spojených státech, kde do roku 2012 způsobil přes 16 tisíc neuroinvazivních onemocnění a 1 549 úmrtí.
  • 2010, Řecko – epidemie ve Střední Makedonii způsobená linií 2 viru; 197 pacientů s neuroinvazivní formou, z nichž 33 zemřelo.
  • 2018, Evropa – rekordní sezona s 1 551 případy nákazy získané v místě v zemích EU a EHP; v Česku 5 místních případů.

Prevence a léčba

Specifický lék neexistuje, léčba je podpůrná – tlumení horečky a bolesti, u těžkých forem hospitalizace a intenzivní péče. Očkování pro lidi zatím není k dispozici; vakcíny existují jen pro koně.

Základem prevence je chránit se před komáry: používat repelenty, večer a v noci nosit oblečení s dlouhými rukávy, mít na oknech sítě a likvidovat stojatou vodu, ve které se komáři líhnou. Kvůli možnému přenosu krví se dárci krve po návratu z oblastí s výskytem viru na 28 dní odkládají, pokud nejsou negativně otestovaní. V postižených oblastech se sledují i koně, ptáci a komáři – nález viru u nich bývá prvním varováním dřív, než onemocní lidé.

Jak nemoc sledujeme

Západonilská horečka je v Česku povinně hlášená do Informačního systému infekčních nemocí (ISIN). Měsíční počty, které z něj zveřejňuje Státní zdravotní ústav, přebíráme do tabulky Hlášené případy v Česku pod článkem; když je počet za poslední měsíc výrazně nad obvyklou úrovní, objeví se i mezi upozorněními na úvodní stránce. Tam se dostanou i hlášení z týdenního bulletinu ministerstva zdravotnictví a zprávy WHO a ECDC o ohniscích v zahraničí.

Zdroje a doporučená literatura

Aktuální výskyt

Hlášené případy v Česku

Počty případů hlášených do systému ISIN po měsících. Pro srovnání medián téhož měsíce v letech 2016–2025; tučně jsou měsíce s nejméně 2× vyšším počtem.

Hlášené případy v Česku po měsících (kód MKN-10 A92.3)
MěsícHlášené případyObvykle (medián)
září 202610
srpen 202600
červenec 202600
červen 202600
květen 202600
duben 202600
březen 202600
únor 202600
leden 202600
prosinec 202500
listopad 202510
říjen 202500

Zdroj: Státní zdravotní ústav (SZÚ), Výskyt vybraných hlášených infekcí v ČR, předběžná data ISIN (CC BY-NC-ND 4.0), data ke dni 1. 10. 2026. Předběžná data, SZÚ je zpřesňuje; nejnovější měsíc bývá ještě neúplný.

Mezinárodní týdenní data (síť WHO GISRS / FluNet a ECDC ERVISS) tuhle nemoc nepokrývají, v ostatních zemích proto výskyt neporovnáváme.